She looked at me with her beautiful amber and black eyes. Her ears, thin and delicate like seashells, slightly moved as she waited for my response. She was wrapped in a luxury black and white fur coat, as soft as dandelion seeds. She languidly walked to me, elegant and proud, sat down and peered again at my face.  She had…expectations.

“You shall serve and obey,” her eyes said. “I know that. Now, will you..?”

I suppressed a sigh.  Showing any hesitation in the presence of such a beauty would be just too impolite. I got up from the sofa, walked to the pantry and reached for a can of cat food.  The lady approvingly rubbed against my legs. She had her way, as always.

When she appeared at our house, she was a little thing, all skin and bones. She was adopted from a shelter and nothing about her suggested she had a long, illustrious pedigree and cats like her lived with humans already at the time of Tutankhamun, and well before that. They were sacred.  There are thousands of little sarcophagi and mummies of little cats, gazing enigmatically and slightly contemptuously at gawking visitors to Egypt archeological sites and museums.  They symbolized and belonged to Bastet, the cat goddess. Cats could protect the household not only from pests, but also from cobras, just like Bastet, also known as Lady of Flame and Eye of Ra, protected the whole of Lower Egypt.  With such a distinguished ancestry, it was no wonder that our new family member quickly established herself as the ruler of the house.

Every morning she insists on entering the master bedroom and proceeds to nibble on any exposed toes, provoking indignant cries from the human mistress of the house. She will promptly occupy any warm spot, which was accidentally vacated by an unthinking human owner. Then, of course, a breakfast needs to be served, less our eardrums were shattered by earth-shattering yowling. We are well trained at this point and are able to feed the goddess with a minimum of fuss.  The dish is then sniffed at, and rejected if it does not meet the specifications. These include at least a whiff of tuna. Assuming the food passed inspection, it is promptly devoured.  Then she curls up in a carefully selected, soft spot on one of the sofas, and promptly falls asleep. This, being her favorite “activity”, is occasionally interrupted by frenzied running, jumping, playing, attacking everything in sight, and more feeding. Of course, one should not forget that at least an hour every day is dedicated to staring at the family hamster and wondering how to get him out of his cage. The hamster, feeling safe, ignores her with a quiet dignity. He is probably the only member of the household, which did not submit to her rule. Given her links to the pagan goddess and her position as the queen of all she can see, one had to wonder what she will think of Christmas.

The first signs were not encouraging.  The huge green mass of the Christmas Tree was greeted with suspicion as it passed the doorway. She cautiously approached and sniffed at the fragrant needless. One careless turn by the mover and a touch by a branch later, a black and white streak flashed by and disappeared upstairs to hide under a bed.

Finally the tree stood and ornaments found their way on its branches. The queen came out of her hidden chamber and decided to reinvestigate the invader. The glass balls and birds were interesting and so were the low-hanging branches. The tree stand made a convenient water bowl. Then the tree started to shake as a hidden force beneath it tried to pull it down, and a ribbon came off. The pagan goddess was caught and after a major struggle separated from the symbol of Christmas.  This was not going to end well. Then I remembered. If you are of the Central European persuasion, you think a proper Christmas dinner is a fish rather than a turkey, so there is always a fish around the house at this time of the year. Perhaps a bit of bribery would work? A piece of carp  was graciously accepted. However, the household went to sleep rather worried about a potential religious war taking a place in the dead of the night.

The night was quiet and not a sound disturbed the morning hush as I descended the stairs. A relief washed over me, quickly replaced by suspicion. Where was that cat? What was she plotting now? Oh, there she is, sleeping peacefully under the tree, on a bed she made of gold and silver tree chains. I absentmindedly turned on a CD player and the sound of Christmas carols filled the air. The goddess yawned and went back to sleep. A truce was established between Bastet and Christmas. I went into the kitchen and picked up another can of cat food. If she is served well, we may make it through the holidays without further hiccups. I hope. But then, Christmas is the time of hope, isn’t it?

Vánoce a Bastet

Upřela na mě své oči barvy jantaru a nejhlubší noce. Její uši, tenké a křehké
jako mořské mušle, se lehce chvěly, jak čekala na mou odpověď. Oblečená byla v luxusním bílé a černém kožichu, jemném jak semena pampelišek.  Po chvíli došla k rozhodnutí, zdvedla se a zamířila ke mě, elegantní a sebevědomá jako vždy.  Pak si sedla k mým nohám a znovu se mě zkoumavě podívala.  Byla náročnou paní.

“Budeš mi sloužit a vyplníš každé mé přání,” pravily její oči. “Vím, že budeš.”

Potlačil jsem povzdech a zvedl se ze židle. Jakékoliv zaváhání v přítomnosti

takové krásky by bylo prostě příliš nezdvořilé. Otevřel jsem dveře do spíže a sáhl po plechovce kočici stravy. Vládkyně se souhlasně třela o mé nohy.  Bylo po jejím, jako vždycky.

Když se objevila v našem domě, byla  kost a kůže a skoro se vešla do dlaně.
Byla adoptována z útulku a nikdo by o ní neřekl, že má dlouhý, slavný
rodokmen, a kočky stejné jako ona  žily s lidmi již v době Tutanchamona  a jeho předků. Byly posvátné.  Existují tisíce malých sarkofágů a mumií malých koček, hledící tajemně a lehce pohrdavě na návštěvníky do Egyptských 
archeologických nalezišť a muzeí. Kočky symbolizovaly a patřily kočičí bohyni
Bastet. Chránily domácnost nejen před malými škůdci jako jsou myši a krysy,
ale také před kobrami. Podobně Bastet, též známa jako Ohnivá Dáma a Oko Ra,
chránila celý Dolní Egypt. Při takovém význačném původu nebylo divu, že se 
náš nový člen rodiny rychle etabloval jako pán, či vlastně paní domu.

Každé ráno trvá na návštěvě ložnice a okusování všech prstů u nohou, které
byly nešťastnou náhodou vystrčeny zpod deky. To vyvolává hněv lidské paní
domu, který je skutečnou vládkyní  ignorován nebo spíše považován za pochvalu. Jakékoliv teplé místo, který bylo omylem opuštěno nemyslícími lidskými majitely, je okamžitě obsazeno. Pak musí být servírována snídaně, pokud nechceme, aby nám praskly ušní bubínky. Jsme už dobře vyškoleni a umíme posloužit bohyni s minimálním úsilím. Snídaně je pak očichána
a zamítnuta, pokud nesplňuje specifikace. Mezi tyto patří aspoň trochu tuňáka. Jídlo, které prošlo kontrolou, je okamžitě zhltnuto.  Královna se pak stočí na 
pečlivě vybraném, měkkém míste na jedné z pohovek a  usne jako zabitá. Tato,
jinak její nejoblíbenější" aktivita",  je občas přerušena zběsilym 
běháním, skákáním, hraním, útoky na všechno, co je v dohledu, a dalším
krmením. Neměli bychom také zapomínat, že alespoň hodina denně je věnována zíraní na rodinného křečka a přemýšleni, jak ho dostat ven z klece. Křeček, který se spoléhá na pevně mříže, ji ignoruje s tichou důstojností.  Je
pravděpodobně jediným členem domácnosti, který se odmítl podrobit její vládě.

Přišel prosinec a s ním další starost: copak si asi bude  pohanská bohyně a
královna všeho, kam zrak dosáhne, myslet o Vánocích? První známky nebyly povzbudivé. Obrovská zelená masa vánočního stromu byla přivítána s podezřením  hned jak prošla dveřmi. Královna se opatrně přiblížila a čichla k voňavému jehličí. Jeden nemotorný pohyb stěhováka a dotek větví stačil: černobílý blesk vyletěl po schodech do prvního patra, kde zmizel pod postelí.

Nakonec strom stál a na jeho větvích se objevily ozdoby. Královna vyšla z
tajné komory a rozhodla se znovu prozkoumat nového vetřelce. Skleněné koule byly zajímavé, stejně jako byly nízko visící větve. Ze stojanu stromů se
krásné dalo pít. Pak se strom začal třást, jak se ho skrytá síla schovaná po
ním snažila povalit a pokořit. Pohanská bohyně byla chycena a po velkém boji od symbolu Vánoc  odtržena. To nedopadne dobře. Pak jsem si na něco vzpomněl. Pokud jste ze střední Evropy,  za správné vánoční jídlo považujete rybu a ne krocana, takže na Vánoce určitě v domě aspoň jedna bude. Možná úplatek zabere? Kus kapra byla vlídně přijat. Nicméně  domácnost šla spát v obavách z možné náboženské války, odehrávající se v hloubi noce.

Noc byla klidná a ráno všude panoval podezřelý klid. Má počáteční úleva byla
rychle nahrazena podezřením. Kde je ta kočka? Co zase kuje?  Aha, tady je,
klidně spí pod stromem, na posteli, kterou si udělala ze zlatých a stříbrných
řetězů. Poškrábal jsem ji za ušima a zapnul rádio. Zvuk koled naplnil vzduch. 
Bohyně zívla a šla zase spát. Mezi Vánocemi a Bastet bylo uzavřeno příměří.
Šel jsem do kuchyně a vyndal další kočičí konzervičku. Pokud to vydrží,
přežijeme Vánoce bez zvláštních problémů. Tedy, aspoň doufám.  Ale Vánoce
jsou čas nadějí, nebo snad ne?