Vánoce a Bastet
Upřela na mě své oči barvy jantaru a nejhlubší noce. Její uši, tenké a křehké
jako mořské mušle, se lehce chvěly, jak čekala na mou odpověď. Oblečená byla v luxusním bílé a černém kožichu, jemném jak semena pampelišek. Po chvíli došla k rozhodnutí, zdvedla se a zamířila ke mě, elegantní a sebevědomá jako vždy. Pak si sedla k mým nohám a znovu se mě zkoumavě podívala. Byla náročnou paní.
“Budeš mi sloužit a vyplníš každé mé přání,” pravily její oči. “Vím, že budeš.”
Potlačil jsem povzdech a zvedl se ze židle. Jakékoliv zaváhání v přítomnosti
takové krásky by bylo prostě příliš nezdvořilé. Otevřel jsem dveře do spíže a sáhl po plechovce kočici stravy. Vládkyně se souhlasně třela o mé nohy. Bylo po jejím, jako vždycky.
Když se objevila v našem domě, byla kost a kůže a skoro se vešla do dlaně.
Byla adoptována z útulku a nikdo by o ní neřekl, že má dlouhý, slavný
rodokmen, a kočky stejné jako ona žily s lidmi již v době Tutanchamona a jeho předků. Byly posvátné. Existují tisíce malých sarkofágů a mumií malých koček, hledící tajemně a lehce pohrdavě na návštěvníky do Egyptských
archeologických nalezišť a muzeí. Kočky symbolizovaly a patřily kočičí bohyni
Bastet. Chránily domácnost nejen před malými škůdci jako jsou myši a krysy,
ale také před kobrami. Podobně Bastet, též známa jako Ohnivá Dáma a Oko Ra,
chránila celý Dolní Egypt. Při takovém význačném původu nebylo divu, že se
náš nový člen rodiny rychle etabloval jako pán, či vlastně paní domu.
Každé ráno trvá na návštěvě ložnice a okusování všech prstů u nohou, které
byly nešťastnou náhodou vystrčeny zpod deky. To vyvolává hněv lidské paní
domu, který je skutečnou vládkyní ignorován nebo spíše považován za pochvalu. Jakékoliv teplé místo, který bylo omylem opuštěno nemyslícími lidskými majitely, je okamžitě obsazeno. Pak musí být servírována snídaně, pokud nechceme, aby nám praskly ušní bubínky. Jsme už dobře vyškoleni a umíme posloužit bohyni s minimálním úsilím. Snídaně je pak očichána
a zamítnuta, pokud nesplňuje specifikace. Mezi tyto patří aspoň trochu tuňáka. Jídlo, které prošlo kontrolou, je okamžitě zhltnuto. Královna se pak stočí na
pečlivě vybraném, měkkém míste na jedné z pohovek a usne jako zabitá. Tato,
jinak její nejoblíbenější" aktivita", je občas přerušena zběsilym
běháním, skákáním, hraním, útoky na všechno, co je v dohledu, a dalším
krmením. Neměli bychom také zapomínat, že alespoň hodina denně je věnována zíraní na rodinného křečka a přemýšleni, jak ho dostat ven z klece. Křeček, který se spoléhá na pevně mříže, ji ignoruje s tichou důstojností. Je
pravděpodobně jediným členem domácnosti, který se odmítl podrobit její vládě.
Přišel prosinec a s ním další starost: copak si asi bude pohanská bohyně a
královna všeho, kam zrak dosáhne, myslet o Vánocích? První známky nebyly povzbudivé. Obrovská zelená masa vánočního stromu byla přivítána s podezřením hned jak prošla dveřmi. Královna se opatrně přiblížila a čichla k voňavému jehličí. Jeden nemotorný pohyb stěhováka a dotek větví stačil: černobílý blesk vyletěl po schodech do prvního patra, kde zmizel pod postelí.
Nakonec strom stál a na jeho větvích se objevily ozdoby. Královna vyšla z
tajné komory a rozhodla se znovu prozkoumat nového vetřelce. Skleněné koule byly zajímavé, stejně jako byly nízko visící větve. Ze stojanu stromů se
krásné dalo pít. Pak se strom začal třást, jak se ho skrytá síla schovaná po
ním snažila povalit a pokořit. Pohanská bohyně byla chycena a po velkém boji od symbolu Vánoc odtržena. To nedopadne dobře. Pak jsem si na něco vzpomněl. Pokud jste ze střední Evropy, za správné vánoční jídlo považujete rybu a ne krocana, takže na Vánoce určitě v domě aspoň jedna bude. Možná úplatek zabere? Kus kapra byla vlídně přijat. Nicméně domácnost šla spát v obavách z možné náboženské války, odehrávající se v hloubi noce.
Noc byla klidná a ráno všude panoval podezřelý klid. Má počáteční úleva byla
rychle nahrazena podezřením. Kde je ta kočka? Co zase kuje? Aha, tady je,
klidně spí pod stromem, na posteli, kterou si udělala ze zlatých a stříbrných
řetězů. Poškrábal jsem ji za ušima a zapnul rádio. Zvuk koled naplnil vzduch.
Bohyně zívla a šla zase spát. Mezi Vánocemi a Bastet bylo uzavřeno příměří.
Šel jsem do kuchyně a vyndal další kočičí konzervičku. Pokud to vydrží,
přežijeme Vánoce bez zvláštních problémů. Tedy, aspoň doufám. Ale Vánoce
jsou čas nadějí, nebo snad ne?
Upřela na mě své oči barvy jantaru a nejhlubší noce. Její uši, tenké a křehké
jako mořské mušle, se lehce chvěly, jak čekala na mou odpověď. Oblečená byla v luxusním bílé a černém kožichu, jemném jak semena pampelišek. Po chvíli došla k rozhodnutí, zdvedla se a zamířila ke mě, elegantní a sebevědomá jako vždy. Pak si sedla k mým nohám a znovu se mě zkoumavě podívala. Byla náročnou paní.
“Budeš mi sloužit a vyplníš každé mé přání,” pravily její oči. “Vím, že budeš.”
Potlačil jsem povzdech a zvedl se ze židle. Jakékoliv zaváhání v přítomnosti
takové krásky by bylo prostě příliš nezdvořilé. Otevřel jsem dveře do spíže a sáhl po plechovce kočici stravy. Vládkyně se souhlasně třela o mé nohy. Bylo po jejím, jako vždycky.
Když se objevila v našem domě, byla kost a kůže a skoro se vešla do dlaně.
Byla adoptována z útulku a nikdo by o ní neřekl, že má dlouhý, slavný
rodokmen, a kočky stejné jako ona žily s lidmi již v době Tutanchamona a jeho předků. Byly posvátné. Existují tisíce malých sarkofágů a mumií malých koček, hledící tajemně a lehce pohrdavě na návštěvníky do Egyptských
archeologických nalezišť a muzeí. Kočky symbolizovaly a patřily kočičí bohyni
Bastet. Chránily domácnost nejen před malými škůdci jako jsou myši a krysy,
ale také před kobrami. Podobně Bastet, též známa jako Ohnivá Dáma a Oko Ra,
chránila celý Dolní Egypt. Při takovém význačném původu nebylo divu, že se
náš nový člen rodiny rychle etabloval jako pán, či vlastně paní domu.
Každé ráno trvá na návštěvě ložnice a okusování všech prstů u nohou, které
byly nešťastnou náhodou vystrčeny zpod deky. To vyvolává hněv lidské paní
domu, který je skutečnou vládkyní ignorován nebo spíše považován za pochvalu. Jakékoliv teplé místo, který bylo omylem opuštěno nemyslícími lidskými majitely, je okamžitě obsazeno. Pak musí být servírována snídaně, pokud nechceme, aby nám praskly ušní bubínky. Jsme už dobře vyškoleni a umíme posloužit bohyni s minimálním úsilím. Snídaně je pak očichána
a zamítnuta, pokud nesplňuje specifikace. Mezi tyto patří aspoň trochu tuňáka. Jídlo, které prošlo kontrolou, je okamžitě zhltnuto. Královna se pak stočí na
pečlivě vybraném, měkkém míste na jedné z pohovek a usne jako zabitá. Tato,
jinak její nejoblíbenější" aktivita", je občas přerušena zběsilym
běháním, skákáním, hraním, útoky na všechno, co je v dohledu, a dalším
krmením. Neměli bychom také zapomínat, že alespoň hodina denně je věnována zíraní na rodinného křečka a přemýšleni, jak ho dostat ven z klece. Křeček, který se spoléhá na pevně mříže, ji ignoruje s tichou důstojností. Je
pravděpodobně jediným členem domácnosti, který se odmítl podrobit její vládě.
Přišel prosinec a s ním další starost: copak si asi bude pohanská bohyně a
královna všeho, kam zrak dosáhne, myslet o Vánocích? První známky nebyly povzbudivé. Obrovská zelená masa vánočního stromu byla přivítána s podezřením hned jak prošla dveřmi. Královna se opatrně přiblížila a čichla k voňavému jehličí. Jeden nemotorný pohyb stěhováka a dotek větví stačil: černobílý blesk vyletěl po schodech do prvního patra, kde zmizel pod postelí.
Nakonec strom stál a na jeho větvích se objevily ozdoby. Královna vyšla z
tajné komory a rozhodla se znovu prozkoumat nového vetřelce. Skleněné koule byly zajímavé, stejně jako byly nízko visící větve. Ze stojanu stromů se
krásné dalo pít. Pak se strom začal třást, jak se ho skrytá síla schovaná po
ním snažila povalit a pokořit. Pohanská bohyně byla chycena a po velkém boji od symbolu Vánoc odtržena. To nedopadne dobře. Pak jsem si na něco vzpomněl. Pokud jste ze střední Evropy, za správné vánoční jídlo považujete rybu a ne krocana, takže na Vánoce určitě v domě aspoň jedna bude. Možná úplatek zabere? Kus kapra byla vlídně přijat. Nicméně domácnost šla spát v obavách z možné náboženské války, odehrávající se v hloubi noce.
Noc byla klidná a ráno všude panoval podezřelý klid. Má počáteční úleva byla
rychle nahrazena podezřením. Kde je ta kočka? Co zase kuje? Aha, tady je,
klidně spí pod stromem, na posteli, kterou si udělala ze zlatých a stříbrných
řetězů. Poškrábal jsem ji za ušima a zapnul rádio. Zvuk koled naplnil vzduch.
Bohyně zívla a šla zase spát. Mezi Vánocemi a Bastet bylo uzavřeno příměří.
Šel jsem do kuchyně a vyndal další kočičí konzervičku. Pokud to vydrží,
přežijeme Vánoce bez zvláštních problémů. Tedy, aspoň doufám. Ale Vánoce
jsou čas nadějí, nebo snad ne?
RSS Feed